J.H. Krchovský: Leda s labutí

Čtvrtek v 11:17 | Markéta Garai |  Intelektuální koutek
Odmlčela jsem se zde asi na měsíc, ale rozhodně nepřestala číst. Absolvovala jsem Bukowskiho tvorbu a nechalo mě to vcelku suchou, čekala jsem víc. Bude to tím, že nesympatizuju s jeho životním stylem a proto mě ty jeho kecy maximálně tak rozesmějou, ale vyhledávat už je víckrát nebudu.
Až konečně J.H.Krchovský mě dostatečně nadchnul a některé oblíbené básně a postřehy si tu musím poznamenat. Zatím jsem četla jenom sbírku Leda s labutí, ale ještě se chystám na Noci, po nichž nepřichází ráno.

citace z básní:
"konec světa spočívá v tom, že nikdy nenastane"

"slova nic nevysloví"

"prosral jsem celé roky, proč se teď mám starat o dny
z nichž každý další je - a také bude - trestuhodný"

"můj úd hluboko proniká do řitě houpacího koníka"

"Kdo by se ostatně tady rval o lístky..
žalostným pokusům ožralé sólistky
spěchají na pomoc housle a hoboje
- budu blít, nebo srát?
Zdá se, že oboje."

UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ (autor: J.H.Krchovský)
sám sebe hrát, - že jsem... Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád

Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád

PĚT KROKŮ VPŘED A ČTYŘI ZPĚT JDU PODÉL PLOTU (autor: J.H.Krchovský)
vítr mne rve a řve: Dál nechoď, nechoď dále!
- proč právě teď bůh seslal takovou slotu
když spěchám stát se králem na maškarním bále?!

Ten svinský vítr! Kéž by aspoň chvíli nevál
dlaň tisknu k masce, jež tak bolestně mě věžní
a dál podzimní nocí kráčím na karneval
v té nejkrutější ze svých masek - totiž bez ní

RÁNO, ČI VEČER? NEVÍM... STÁLE ZA SOUMRAKU (autor: J.H.Krchovský)
hluboko na dně moře v potopeném vraku
pod neprodyšným nebem sevřen klenbou ledu
sám v sobě, nebo naopak, říct nedovedu

Proč tohle snášet?! Což mne k tomu někdo nutí?
sám - jeden v druhém, v prvém druhý - do zblbnutí
v jediném těle dusíme se hrůzou oba
v napjaté kůži vesmírného klaustrofoba

UŽ V AUTOBUSE CESTOU TAM MNE ZAUJALA (autor: J.H.Krchovský)
věk asi dvacet; plachá, štíhlá, spíše malá
a ovšem krásná! A mně čímsi vnitřně blízská
(...kalhoty ostře zaříznuté v stydkých pyskách)

Před bránou ZOO stála za mnou u pokladny
v týlu jsem cítil pohled žáruplně chladný
byť k zešílení váben jejím (nejen) tělem
srab, utekl jsem k pavilonu malých šelem

Chtíč zmítá mnou a v hlavě se mi leccos motá
čumím jak vůl do prázdné klece ocelota
mám, nebo nemám?! - Je mi jasné, že by chtěla...
vycházím ven a kolena mám rozechvělá

Na denním světle znovu slabě zaváhal jsem
ale jdu dál, zván tajuplným, temným hlasem
- vtom jsem ji spatřil; zrudla, oči cudně klopíc
v rozkroku mokrá vyšla z pavilonu opic

ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY (autor: J.H.Krchovský)
- jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!
ku stisku dlaní - z vděku, že dál mohu být
snažím se druhou do prdele zarazit

JE KONEC ŘÍJNA... (autor: J.H.Krchovský)
Je tu konec října a zem prvním mrazem
tvrdá je... Jsi chladná, šeptám hlíně,
hrob svůj mrdaje

ZDVIHNU-LI VÍČKA... (autor: J.H.Krchovský)
Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (-což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná

Přidat komentář
 

těžké hodiny s Těžkou hodinou od Wolkera.

29. března 2012 v 0:15 | Markéta Garai |  Intelektuální koutek
Obvykle sem dávám své oblíbené pasáže z knih, které bych neradala zapomněla. Tentokrát to bude trochu vyjímka, protože proletářská poezie není zrovna můj šálek horké čokolády. A i kdybychom přešli témata, kterými se proletářská poezie zabývá, tak se mi ta sbírka příliš líbit nebude, protože se často projevuje buransky a jeho postoje k ženám jsou mnohdy vcelku ubohé.
Cením asi nejvíce "Báseň milostnou" ...

BÁSEŇ MILOSTNÁ (autor: Jiří Wolker)
"Řeklas mi, že jenom v očích tvých je celý svět,
že pro mě není nic, co leží mimo ně.
V tvých očích kvetou bílé jabloně,
oblaka plují,
ptáci zpívají a poletují.

Já ti věřím
a něvěřím.
S velikou bolestí oči tvé na kusy rozlamuji,
aby mě poznovu obrostly řetězcem duhovým.
Pověz mi, má milá,
- když celý svět oko tvé objímá, -
proč jsi dopustila,
že dělník dnes ráno z lepšení spadl
a před mýma očima
se zabil? "
... občas nějaké momenty...


"Pověz mi, má milá,
jak bys sen zabila?"
-
"Proč muž tu na světě,
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?"


... ale zbytek je mi nesympatický a protivný !!


"Dělník je smrtlený
práce je živá
Antonín umírá
žárovka zpívá"
-
"Láska je žena a muž
láska je chleba a nůž
rozřízl jsem tě, má milá"
Přidat komentář

Charles Baudelaire : Květy zla II.

20. března 2012 v 19:37 | Markéta Garai |  Intelektuální koutek
FANTOM TMY
"V těch sklepech nevyzpytatelných smutků,
kam jsem byl Osudem již vyhoštěn,
kam nepronikne nikdy světlý den,
kde, s Nocí, hostitelkou chmurnou vskutku,

jsem jako malíř, jejž Bůh trestá tím,
že po tmách malovat mu dává v smíchu,
kde, kuchař strašných chutí, sedím v tichu
a svoje srdce vařím si a jím,

chvílemi protahuje se a září
jakýsi přízrak plný skvělosti.
Z orientální dumy v její tváři,

když dosahuje celé velkosti,
já poznávám svou krásnou návštěvnici:
toť Ona, zářivá, ač temných lící."



HEAUTONTIMORUMENOS (ukázka, str. 156)

"Jak řezník, nebo Mojžíš skálu,
tě beze zloby uhodím
a zpod tvých víček vyloudím
veliké vody, vody žalu."






SEN ZVĚDAVCŮV (citace) :
"Míváš též bolesti, blažící nitro tvoje."


Přidat komentář

Charles Baudelaire : Květy zla I.

15. března 2012 v 19:28 | Markéta Garai |  Intelektuální koutek
Mé oblíbené postřehy a básně ze sbírky Květy Zla od Charlese Baudelaira.


ŽEHNÁNÍ (oblíbená část)
"Ach, že jsem nevrhla spíš celé klubko zmijí,
než abych živila tu směšnou ratoletst!
Prokleta budiž noc se slastmi, které míjí,
za kterých počalo mé břicho hned můj trest!"

NEMOCNÁ MÚZA (úkázka oblíbené části)
"Co, milá Múzo má, dnes ráno je ti jen?
V zapadlých očích ti přízraky noci vlají
a já ti na líci, žel vidím zarmoucen
hned strach, hned šílenost, jrž, chladné, nezpívají."






POHROBNÍ VÝČITKA (citace oblíbené části)
"A červ ti zhryže tvář jako sama výčitka"
Přidat komentář

Chystám se vystavit pár fotografií.

8. března 2012 v 16:29 | Markéta Garai |  Mé ego má hlad

Přijďte se podívat na Zlatoválky do Kuřete v hodinkách (Praha, Žižkov). Výstavím tam v rámci akce pár portrétních fotografií. Tomuhle tématu se věnuji zřídka kdy, není pro mě nikterak stěžejní, ale nejvíce se hodí pro jednodenní výstavu na kulturní akci.

DALŠÍMI VYSTAVUJÍCÍMI jsou František Fekete, Ptačí alias Franta Pětmije a Róza Šestmibylo.
Autorské čtení bude mít Vojta Vacek, Ester, Kony Ando a hodně dalších.
Přidat komentář

Další články

Kam dál