Leden 2012

Duchové.

14. ledna 2012 v 1:55 | Markéta Garai |  Citace z knih a poznámky
Mé oblíbené básně a postřehy ze sbírky "V úterý bude válka" od J. Topola.
3. část : Duchové
PŘESTÁVKA (autor: Jáchym Topol)
V místnosti hučel vesmír
převaloval se
dotýkal jsem se svých syrových jater
cítil jsem jejich tep v prstech
pití v malých pytlících budu nosit u sebe.
Už to vypadá opravdu špatně
v místnosti u malého sporáku je cítit plyn
lidé přicházejí a odcházejí
musíš pořád přicházet na něco nového
nebo alespoň vydělat peníze.
V Zátoce sviní měl během vteřiny místo rukou pahýly
po několika desetiletích mi pak ve světle vjel do pokoje
ve stříbrném rollsu potom byla přestávka
a ve 22.15 se upálil buddhistický mnich
zvracel jsem.
Potom bylo světlo a pak tma
válka ve všech podobách
zuřila dál někdo umřel jiný odešel
někoho políbila múza byl čas se ožrat
a čas založit rodinu vysoko bylo nízko a dole bylo nahoře
a bylo to tady
stejně jako včera
pak vyšly hvězdy a nic neskončilo.
BEZE ZMĚŇ (autor: Jáchym Topol)
Musels to vypnout zastavit
konečně říct tudy ne.
V oknech visely krycí štíty
armáda čekala že to rozjede
čekala na Marťany
v malých
neprůstřelných vozích.Zdravotní sestra
chtěla ptáka zezadu chtěla ho lízat
aby se lesknul jako psí koule
chtěla říkat sviňárny
chtěla aby vybuchla sopka.Chtěla pitvu
byla to první dáma patologie.
Ale už je to pryč přikryté létem.
Starci na lavičce u schodů vědí to samé.
Psi vědí to samé. Vědí že je ti dobře.
Skalpel si vždycky myslí to samý
i přes laskavý pohlazení.
Stávky v armádě vzpoury ve věznicích
nenávist na pracovišti v nebi zatmění Měsíce
v novinách spása duše na ulici voda
okna s mřížemi a nízké křoviny
a dole červ.
Je to naštěstí pořád o tom samém. Na cestě se každou chvíli
může objevit neznámá vesnice
tajemný kus krajiny
lidé.Nic překvapivého
se neděje teď už se nic zvláštního nemůže stát.
KOUSKY GUMY (autor: Jáchym Topol)
Možná že na hrob si potom lehne
nějaké divoké zvíře
možná že ho někdo nebo něco
s kouskama gumy místo očí
rozhrabe posere
možná ti ještě za živa někdo vyrve jazyk z huby
to se v jednom životě dá lehce stihnout
možná se za křišťálovou stěnou vzduchu
začnou objevovat hnusné masky
s hnusnými posunky
zatím není třeba se oholit
ani si vzít čistou košili tahle je těsná
v těch skřecích v tom pinožení
a nečistotě
dnes se možná ani neoholí.
Zatímco se schůze nehýbala z místa
auta stála v řadě prapory visely ve vzduchu
soustředil se na dýchání
přímo u okna v obdelníku slunečního světla
dlouhého a širokého tak na jedno tělo.
V depresi ho ze sna budí zvíře z chrupavky
žije vzadu v mozku. A každá hlína mu řiká
obalit tvý maso lehce se stanu hrobem
debile. Teď musí na život myslet po cestě v autobusu
i na zastávce U Pekárny na ulici i bez ní
v nekonečnu v lese pod stolem v posteli když se dívá.

Můžeš zmizet.

12. ledna 2012 v 20:55 | Markéta Garai |  Citace z knih a poznámky
Mé oblíbené básně a postřehy ze sbírky "V úterý bude válka" od J. Topola.
2. část : Můžeš zmizet.

KDYŽ VŠECHNO LADÍ (autor: Jáchym Topol)

Dřív než se mi začalo zdát o zemětřesení
viděl jsem v jedné jediné desetině Helenina pohledu
celý obzor i normální trávu
prchavej vesmír pořád to samý
někdo řikal: na tebe už život nezbyl
a kvůli tomu nestálo za to vstát z křesla
chvíli jsem sledoval počasí viděl jsem světlo pohyby větru
vzdušný víry
všechno to ladilo
mohl jsem zdvihnout ruku
na obloze se převalovaly mraky a bouřky.
Byli jsme v domě
ty nalevo já napravo ona u stolu on u stěny
a zatím co někdo přišel jiný spěchal
a někdo tu chyběl tak jako včera
někdo opřený o strom jen překonával nevolnost.
Teď a takhle v rytmu i zvlášť
s prací ve dne ve snu v noci i naopak
spokojeně a nespokojeně protože sbíječku za okny
právě nahradil ostrý hvizd kopanec do dveří
anebo bzučení vosy v lahvi
a protože venku je ulice s praporama a barbarský krvavý
slunce
a ve sklepě něčí zbytečný neuklizený věci
a na stěně sklepa je mapa světa z vody
víš stejně jen jedno: už nikam neutečeš.


TVŮJ ÚSMĚV (autor: Jáchym Topol)

poslouží jako námět k tetování
na kůži bude drak tvůj úsměv
tu bude dřív než dav najde vůdce
a než vůdce odhalí nepřítele
tvůj úsměv tu bude na mučidlech
až zlosyn konečně kápne božskou
a bude tu i když se zahradník už dávno doznal
bude tu přes černou zlobu a démona vyskakovacího nože
a nehtového démona a čerta strachu ze skalpelu bude tu
protože to prostě musí být
v plamenech a v chaosu
bude tu přestože věrný orel zemřel
a někdo cizí právě brečí
do telefonu tvůj úsměv tu bude
i přes ten poslední film s mizerným koncem
bude tu i když se podvod nevyplatí
a prachy jsou v tahu
a tvůj úsměv tu bude přestože tu je smetí a jsou tu hadry
bude tu i když všechno skončí
a blázen konečně zblbne
pořád tu bude tvůj úsměv
protože z něčeho se prostě žít musí
tvůj úsměv tu bude přes všechny švindly
přečká umrlce v metru přečká vzpouru na vodě
i démona v povětří bude tu i když sadista zmizí
v dalším klidným zaměstnání
a bude tu pořád v řeči kněze a úšklebku fízla

ÚPLNĚK (autor: Jáchym Topol)

Píchat jí do boku
foukat do tváře
to měla být svatá politika tohoto večera
ale hnusnej žal vyplaval na povrch
probudil se ze sna s opičí zlou zvířecí hlavou
protože to byl špatnej sen
celou noc to byly zlý sny
protožek byl úplněk
některý lidi jsou těžký
proto padaj
Interhotel Flora
je vynikající sponzor
ale ty jsi nešika
některý lidi jsou šťastný protože se nenuděj
některý protože právě nejsou vražděný
teď je zima asi leden nikdo neví zcela přesně
je to tajemství.

DÁVÁ POZOR (autor: Jáchym Topol)

Nejdřív v místnosti vypnout telefon,
pak rozbít zařízení
a na desce stolu si prohlédnout ruku.
Možná přibodnout dlaň ke dřevu,
určitě zírat do stěny
a zůstat v tom pokoji,
kde nic není,
tady už není vůbec nic.
Ví všechno o závrati.
Nechává mě tu trčet v nehybný kráse,
oslepí mě září.
Dá mi pocit, že nemám krev, nebo že mi vře krev,
že už nikdy nemusím nikoho slyšet mluvit.
I tobě dá oživlou scenérii, divokou krajinu, pochmurnej
obraz, proměnlivou kulisu, máš čas,
můžeš slyšet řev koček
a dá ti oblohu nabitou energií
i s letadly.
Nechce, abychom byli šťastní, chce, abychom měli děti.
Dává klid, zlato i zbraně. Dává pozor. Někdy platí účty za plyn
a za elektřinu. Má mě rád. On mě pořád vidí. Nechce,
abys pil, chce, abys přemýšlel o životě. Nechává mě to dopsat.

V úterý bude válka.

12. ledna 2012 v 19:38 | Markéta Garai |  Citace z knih a poznámky
Doufám, že nebude nikomu vadit, když zde zveřejním mé oblíbené básně ze sbírky V úterý bude válka. Mám ji půjčenou a brzy se rozloučíme, ale s některýmu řádky se loučit nechci! Nejsnadnější bude, když si je opíši sem. Napsané na kus papíru bych je mezi množstvím jiných poznámek nikdy v pravý čas nenalezla..

1. část; V úterý bude válka

OSTROV POKLADŮ (autor: Jáchym Topol)

Rádio v noci se jmenuje Noční proud
o půlnoci začíná nový den
někdy mezi písničkami
řeknou i jméno
vítěze Nočního proudu
budu o sobě rozhodvat sám
říkal jsem si

na vile Eva je československá vlajka
Eva je jméno dívky v čistých šatech
je inteligentní
pohybuje se s přirozenou důstojostí
a sebevědomím
já mám bundu kterou neprofoukne vítr
neproniknou jí ani šípy
aby mě pobodaly
tady ve studeném Břevnově
je realita vždycky zavazující
a stojí za prožitek
zvlášť u zábradlí za hospodou
ve staré zástavbě s mrtvolama v křoví

tady na pláni byly spartakiádní strany
na jednom vlála vlajka Červeného kříže
jednou přivezli vojáka
zvracel z úžehu
vzadu byla jáma s obvazy a mouchami
teď je pláň skoro prázdná
zůstalo tu jen pár ocelových konstrukcí
jsou tady kvůli mučení
jsou tady kvůli tajemství

dnes byla obloha celý den modrá
neměl bych tolik kouřit
alespoň do porodu ne
měl bych si udělat pořádek v mapách
celý dny se hrabu ve starých zápiscích

7.4.79 mi úplně neznámý člověk
sedící v kině v řadě za mnou
zničehonic vrazil jehlu do krku
dávali "Čelisti"
když jsem se otočil
bodl mě do tváře

dívali se mi do očí
zkoumali nervy šlachy tepny
pak jsem si celý noci četl o pokladu na ostrově
o zlatě u skály u koster pod vrstvou písku

tehdy jsem se bál
že mě vrahoun Flint nevezme do posádky
a když tak že nepřežiju

fantazie vyvolává vzteklinu
v horách jsem sledoval
pohybující se žhavý střed slunečního oka
padla z něj purpurová skvrna
stál jsem tam a sežehlo mě to
po cestě dolů se kůže začala loupat
někdy všechno znovu prožiju ve snu
a sahám si na obličej.
______________

Pak se mi líbí v básni KOSTI : "Celou pubertu jsem jedla žáby."
______________

CESTOU (autor: Jáchym Topol)
Ty se směješ. Všechny zuby vyceněný,
takovýmu smíchu
se u nás říká: sere na život.
Anebo: sere na smrt.
Vezli jsme do Prahy kredenc.
Myslel jsem na pátera z uprchlickýho tábora.
Ráno jsme dovezli šest Afgánců.
Utekli asi před týdnem. Asi z netrpělivosti, říkal páter.
Ti lidé by se nejradši rozutekli, rozletěli jako hejno
vyděšených vran,dodal. Lidi,lidi,lidi.
A včera jsme tu měli sebevraždu. Ale přežila.
Uprchlíci se pohybovali okolo auta.Sledovali Afgánce.
Sledovali nás. Dostal jsem chuť zdrhnout,
nezdržovat se zavřeným oknem kanceláře,
kde jsme podepisovali papíry. Bylo vedro.
Tak hoši a teď honem do sprch! volal pátek Kotek na Afgánce
radostně.
To s kredencí byla soukromá cesta.
Díval jsem se z okna na náměstí, na ty malý chudý
a většinou špinavý krámky, některý byly zavřený, ve výkladech
prkna. Na prodej. Pangrot.
Taky Masna. Kostel pod lešením a hotel na náměstí.
V louži bylo vidět letadlo,
válelo se ve špinavým mraku nahoře. Ven se jelo plechovou
ohradou. Báby v oknech čekaly stejěn jako všude jinde.
Co se divíš? Vždyť nic jinýho neznáš.
Anebo jaktože jsou v paměti ukrytý lepší pocity?
To bude asi z filmů.
Takovej bordel a ty si zařizuješ byt, řekl šofér.
Bolely ho zuby.
Mně se tu líbí. Nikde jinde to neznám.
Myslel jsem na svou novou kredenc.
Cesta ubíhala pomalu, padl na to celý den.
Ve stínech se na poli u cesty začala objevovat strašidla.
Dědek s rumem. Chlapík s plynovou bombou. Člověk, který se
ptal na vlakové spojení do Benešova. Měl jsem sdělnou náladu: Víš, já nevěřím, že tohle je
skutečnej život.
To máš úplně jedno, prostě to je.
Povídali jsme si.
Přišla noc s měsícem, ne příliš tmavá.
Řidiči v autech okolo měli taky svoje starosti
a každý z nich vypadal, že přemýšlí,
hluboce soustředěný doufá, že se nebude smažit v pekle,
že se nezblázní, nezchudne, neonemocní,
že nebude mít blbou ženu, blbý děti, blbýho šéfa.
A když má, tak si řiká, že by to mohlo být ještě horší.
Určitě by to mohlo být všechno daleko horší.
A to si jistě říkal i pátek Kotek,
když se otrávila a podřezala
tak šikovně, že ji zachránil, zkusil všechno.
I umělý dýchání, dýchal do tý holky, dokud ji znovu
nepřivedl k životu. Ale musel zavolat na pomoc
i doktora Adama, co ji potom šil,
Napíchli jí.A to už ji museli držet, jak nechtěla.
Museli zavolat i sestry z bloku 4C. Přišly v těch svých
kápích a držely ji pod ostrým světlem
na operačním stole,
dokud doktor Adam neřekl Dost! a To stačí!