Listopad 2014

Devět článků lidské bytosti podle Rudolfa Steinera

30. listopadu 2014 v 19:42 | Markéta Garai |  Citace z knih a poznámky
Vyňato z knihy Rudolfa Steinera "Duchovní výklad ke Goethově Faustu - 1.díl, Faust člověk usilující", strana 315 až 319, nakladatelství Michael, vydání z roku 2003


Devítičlánková bytost člověka

(1) Fyzické tělo
Při pozorování člověka vyvinutými duchovními smyslovými orgány, se lidská podstata objeví mnohem složitější, než při obyčejném smyslovém pozorování, které je proniknuto lidským rozumem a může pozorovat jen zcela malou část. Fyzické tělo, jak stojí před námi, je již proniknuto éterickým a astrálním tělem. To, co nazýváme fyzické tělo je vlastně spojení těchto tří těl; teprve kdybychom ostatní dvě těla mohli vysunout, měli bychom před sebou skutečně fyzické tělo člověka.
Otevřou-li se určité duševní smysly, které jsou o stupeň vyšší než fyzické smysly, pak zjistíme, že svět kolem nás je proniknut novým světem jevů, který nazýváme "astrální úrovní". Rosekruciánská teosofie nazývá tutu úroveň "imanigativním světem", v rosekruciánství se nazývá světem "elementárním", takže tyto tři výrazy znamenají v rosekruciánském smyslu totéž!
Mimo to, otevřou-li se nám ještě vyšší smysly, nacházíme ještě vyšší svět - "a to svět harmonie sfér", jenž vniká do světa obrazů a barevných bytostí. Nazývá se též "světem dévachanu", nebo i "mentálním světem" či "světem rúpa-dévachanu" (rúpa=forma). V rosekruciánském způsobu vyjadŕování se nazývá "světem harmonie sfér" nebo-li "světem inspirace", je nazývám též "světem nebeským". Pojmy "dolní rúpa-dévachan", "svět dévachanický", "svět inspirace" a "svět nebeský" znamenají tedy opět totéž.
Pak máme konečně ještě vyšší svět, který se otvírá ještě vyšším smyslům. Rosekruciánská metoda ho označuje jako "svět pravé intuice", "svět intuice", "svět rozumový".
Za silami, které udržují fyzický svět pohromadě, bychom museli hledat síly v nejvyšším, v intuitivním (rozumovém) světě. Co zde je pojmem, je v tomto nejvyšším světem stínovým obrazem bytostí. Tak se náš fyzický svět skládá ze sil, které se v pravé podobě projevují v "arúpa-dévachu" (arúpa=ne forma, bezforemnost).
Člověk má vědomí svého "já". Nerost nazýváme bezvědomým. Tak tomu však je pouze tehdy, zůstaneme-li na fyzické úrovni.

Jenom zasvěcenec, který se pozvedá k intuici, dosahuje moci nad svým fyzickým tělem, takže žádný nervový proud neproniká jeho nervy, aniž by to nevěděl. Tím se stává účastníkem vyšších světů, které ovládají fyzické tělo.

(2) Druhý článek lidské přirozenosti má člověk ještě společný se světem rostlinným a zvířecím; je to éterické neboli životní tělo. Okultnímu jasnovidci se jeví tak, že má přibližně tutéž formu jako tělo fyzické. Je to tělo sil (toto silové tělo má tvar paprskovité hvězdy). Kdybychom si odmysleli tělo fyzické, zůstalo by nám tělo éterické jako tělo sil, proniknuté silovými liniemi, které fyzické tělo vybudovaly.
Éterické tělo je u muže ženské a u ženy mužské.
Éterické tělo má světelnou podobu, která všude poněkud přečnívá fyzické tělo. Toto éterické tělo má člověk společné se světem rostlinným (a zvířecím). U éterického těla je tomu podobně jako u fyzického těla; síly, které udržují éterické tělo pohromadě, nalézáme ve světě, který se nazývá rúpa-dévachanem, nebeským či inspirujícím světem.
Vědomí "já" u rostlin musíme hledat v tomto světě inspirace, v dolním dévachanu. V tomto světě harmonie sfér, kde je vědomí "já" rostlinného světa, tam je též vědomí "já" , které proniká lidské éterické tělo žijící v nás, aniž bychom to věděli.

(3) Astrální tělo (rosekruciánskou terminologií - duševní tělo). Toto tělo má člověk společné jenom se zvířaty. Kde se objevuje pocit, radost a bol, afekty a vášně, tam je astrální tělo nositelem těchto vnitřních zážitků některé bytosti. I přání a vášně, to je vše zakotveno v astrálním těle. Astrální bytost člověka i zvířete je udržována silami, které jsou domovem v astrálním, imaginativním, či jak rosekrucián říká - v elementárním světě (v tzv. "káma-lóce").
Jako mluvíme u člověka o individuální duši, tak mluvíme u zvířete o skupinové duši; tuto můžeme nalézt na astrální úrovni. Jenže nikoli jako jednotlivé zvíře, které zde žije na fyzické úrovni, nýbrž jako druh - např. všichni lvi nebo všichni tygři dohromady - mají jedno společné "já", které musíme jako skupinovou duši hledat na astrální úrovni. Celá zvířecí skupina je na astrální úrovni člověkem, s nímž lze mluvit jako s jednotlivým člověkem zde ve fyzickém světě. Jejich vzezření je poněkud jiné - a tedy nejsou neprávem ve druhé apokalyptické pečeti charakterizovány tím, že jim pisatel dává různé názvy, když vypráví, že se dělí na čtyři třídy: lva, orla, býka a člověka (který ještě nesestoupil na fyzickou úroveň). Tato čtyři apokalyptická zvířata jsou čtyři třídy skupinových duší, které na astrální úrovni stojí nejblíže individuální duši člověka.

(4) Co člověk již nemá společné se světem, který jej obklopuje - (to nazýváme) "já". Tímto čtvrtým článkem své bytosti se člověk stává korunou pozemského fyzického stvoření. Teprve v tomto článku je jeho přirozenosti dáno vědomí zde na fyzické úrovni. Jako vědomí nerostu má svůj domov v rúpa-dévachanu, vědomí rostliny v rúpa-dévachanu, vědomí zvířete na astrální úrovni, tak u člověka má vědomí "já" ve čtvrtém článku jeho bytosti, ve fyzickém světě. Teprve ve svém "já" má člověk cosi, do čeho žádná jiná bytost nemůže vniknout, kam nemůže vstoupit vědomí žádného jiného "já".

(5) Právě jsme poznali čtyři články člověka : tělo fyzické, éterické, astrální a "já". Nyní však jde o to, že uvedené články ještě neobsahují celou lidskou přirozenost. Tyto čtyři články měl člověk i při nejprvnější inkarnaci na Zemi a okolnost, že prošel různými vtěleními, znamená pro člověka, že se vyvíjel výše.Člověk se vyvíjí výše tím, že svým "já" přetváří tři články, které jsme uvedli dříve. Pozorujeme-li člověka pradávné minulosti v jeho první inkarnaci na Zemi, hoví takový člověk všem svým chtíčům a vášním. Má sice všechny své čtyři články (včetně "já"), avšak chová se jako zvíře.
Přirovnáme-li pak takovéhoto člověka ke vznešenému idealistovi, spočívá rozdíl v tom, že dřívější člověk - divoch, nepracoval ještě na svém astrálním těle svým "já". Nejbližší pokrok lidského vývoje spočívá v tom, že člověk pracuje na svém astrálním těle. U tohoto člověka se taková práce projeví tím, že určité původní vlastnosti svého těla začne ovládat z nitra. Pokud to, co původně žilo v jeho astrálním těle, podrobil vládě svého "já", mluvíme o "duchovním já". Je to totéž, co bývá označováno výrazem "manas". Tento manas je výsledkem proměny astrálního těla naším "já". Co to látky je manas totéž, co astrální tělo; je to jen jiný způsob uspořádání toho, co bylo původně v astrálním těle a co potom bylo přeměněno na "duchovní já".

(6) Člověk, jenž se dále vyvíjí, dosahuje schopnosti, aby svým "já" pracoval nejen na svém astrálním, nýbrž i éterickém těle.
Právě v tom spočívá podstata žákova zasvěcení. Učení se je nutno pokládat za pouhou přípravu; mnohem podstatnější je a mnohem více učiníme pro své zasvěcení, přetváříme-li svůj temperament. Jestliže jsme přetvořili špatnou paměť v dobrou, popudlivost v mírnost, melancholický temperament v klidnou vyrovnanost, pak jsme učinili více, než kdybychom si učením osvojili sebe víc! V tom je zdroj vnitřních okultních sil; tak se projevuje, že "já" pracuje nejen na těle astrálním, nýbrž i na těle éterickém.
Pokud se tyto vlohy projevují, musíme je hledat v astrálním těle, chceme-li je však přetvořit, musíme je hledat v těle éterickém. Přetvořit je lze pouze tím, že pracujeme na éterickém těle.
Kolik toho "já" přetvořilo na éterickém těle, tolik je v člověku obsaženo z nového článku, který narozdíl od éterického těla nazýváme "životním duchem". V teosofické literatuře je označován tento článek výrazem "buddhi". Substance buddhi není nic jiného než část éterického těla, kterou přetvořilo naše "já".

(7) Zesílilo-li "já" tak, že se učí přetvářet nejen éterické, nýbrž i fyzické tělo - nejhustší článek lidské podstaty (článek, jenž je vytvořen tak, že jeho síly sahají vysoko do nejvyšších světů), pak říkáme, že člověk si vytváří nejvyšší článek své dnešní přirozenosti "duchovního člověka", zvaného též "átman".
Síly, jimiž se přetváří fyzické tělo, musíme hledat v nejvyšším světě. Přetváření fyzického těla počíná přeměnou dýchacího procesu (srovnej výraz "átman" s německým výrazem "atmen", dýchat). Takovým přetvářením se mění ráz krve, která pracuje na fyzickém těle tak, že se touto prací povznášíme až do nejvyšších světů.
Musíme však rozeznávat mezi dvěma formami přetváření a chceme-li tuto okolnost vyjádřit přesněji, pak mluvíme o nevědomém a vědomém přetváření. Ve skutečnosti každý Evropan přetvořil svým "já" nižší články své přirozenosti nevědomě. V nynějším vývojovém cyklu přeměňuje tyto články vědomě, jen co se týká manasu. Musí se teprve stát zasvěcencem, má-li se učit, jak vědomě přetvářet své éterické tělo.
Původně má tedy každý, i ten nejprimitivnější člověk na prvním vývojovém stupni, tři články své přirozenosti, v nichž je obsazeno "já". Potom začíná přetváření, které po dlouhou dobu zůstává nevědomé. Pak počíná lidstvo přetvářet astrální tělo vědomě. Zasvěcenci dnes vytvářejí vědomě éterické tělo, v budoucnu všichni lidé vědomě přetvoří tělo éterické i fyzické.
Takový je vztah původních tří článků lidské přirozenosti - fyzického, éterického a astrálního těla a dále "já", které je přetváří. Co je pro dnešního člověka minulým dějem (procesem), to dalo nevědomě vzniknout vloze pro manas, buddhi a átman.

Rozeznáváme duši cítivou, rozumovou a vědomou. Teprve v duši vědomé zazáří vědomé přetváření. Zde přistihneme samo "já", jak vědomě pracuje na přetváření. V duši vědomé vyvíjí "já" nejprve "duchovní já" (manas), v duši rozumové vyvíjí "životního ducha" (buddhi) jako protějšek k éterickému tělu. Konečně v duši cítivé vyvíjí vlastního "duchovního člověka" - átman. Tak dostaneme celkem devět článků lidské přirozenosti.
Pro vnější pohled vězí dva články lidské přirozenosti - astrální tělo a duše cítivá - navzájem v sobě doslova jako meč v pochvě. Duše cítivá tkví v astrálním těle tak, že obě nám připadají jako jediný článek. Právě v takovém vztahu je i "duchovní já" (manas) a duše vědomá. Tím se nám počet devíti článků snižuje na sedm. Nyní tedy můžeme vyjmenovat sedm článků (lidské bytosti) :
1) fyzické tělo
2) éterické (životní) tělo
3) astrální tělo (ve kterém vězí duše cítivá)
4) "já" (ego)
a pak vyšší články:
5) manas - "duchovní já", tzv. "obrácené já" (v duši vědomé ho vyvíjí "já")
6) buddhi - "životní duch" (v duši rozumové ho vyvíjí "já")
a jako nejvyšší:
7) átman - "duchovní člověk" (v duši cítivé ho vyvíjí "já")

Taková vnitřní spojitost lidské přirozenosti, která má ve skutečnosti devět článků, přičemž ovšem dvakrát dva spadají v jedno. Proto rozeznáváme v rosekruciánské metodě třikrát tři, t.j. devět článků, jejichž počet se zmenšuje naznačeným splynutím z devíti na sedm. Musíme však v těchto sedmi poznávat devět, jinak bychom dospěli pouze k teoretickému nazírání.
Přechod od teorie k životu však můžeme získat jen tehdy, pozorujeme-li skutečnou povahu věcí.