Faust je zápasící duše. Duše, do které vniklo něco nového.

17. března 2016 v 16:08 | Markéta Garai |  Citace z knih a poznámky
Faust je zápasící duše. Duše, do které vniklo něco nového.
Seminární práce s rozsahem dvou normostran na zadání "Když máte ráda toho Steinera a Fausta, tak o tom napište něco. Ty rituály, ty vám jsou blízký"

OSNOVA
1) Mefistofeles
2) Porovnání skutečtného Fausta s Goethovým
3) Valpuřina noc

NASTUDOVANÁ LITERATURA

- GOETHE Johann Wolfgang, Faust, 1. a 2. díl
- STEINER Rudolf, Duchovní výklad ke Goetheově Faustu, 1. a 2. díl
- KOSÍK Karel, Faust - stavitel (Předpotopní úvahy)
- CAVENDISH Richard, Dějiny magie



Faust se pustil do úpadkové magie, dal se do hry s Mefistofelem. Mefistofles není duchem, který by ho vedl k pokrokovým, správným duchovním silám. Je duchem, kterého musí Faust teprve překonat, duchem, který byl Faustovi přidělen jako "pobočník", duchem, jenž ho má zkoušet (uvádět do pokušení), nikoliv však poučovat. Faustova snaha o proniknutí do božsky-duchovního světa je zpomalována Mefistofelovým vlivem, který ho skrze pudy a vášně stahuje dolů mezi obyčejné lidi.
Onen Faust ze 16. století, který skutečně existoval a potom vešel do lidové pověsti, žil ve starých naukách, které si osvojil, žil v magii, mystice a alchymii, v nichž ještě žila moudrost dřívějších staletí. Avšak tato moudrost již počínala být v naprostém úpadku, moudrost, která kdysi v těchto věcech žila, tu již nikdo neznal, té již nikdo nerozuměl. Faustovi současníci se opírali o určité tradice, o zděděné pozůstalosti starších dob, ale už se v nich nevyznali. Historický Faust byl tedy v tomto ohledu postaven do doby upadajícího duchovního života. Goetheho Faust je řazen do 18. a 19. století, z něhož pohlíží zpět na starou magii, na starou moudrost, na mystiku, která nepěstovala chemii v dnešním materialistickém smyslu, která chtěla manipulováním s přírodou vejít do spojitosti se světem duchovním. Na základě takového poznání hledal Goethe odpovědi pro určité otázky, které pro něj z takového poznání vyplývaly, otázky po smyslu záhad. Chtěl na ně odpovědět v tom smyslu, že je možné, kráčejíce vpřed, dospět k jiným, pro novou dobu právě tak vhodným moudrostem pokud se duchovního světa týče, jak to dovedli staří předkové, jejichž moudrost ve smyslu vývojových tendencí lidstva musela nutně zaniknout. Proto nechá Goethe svého Fausta zabývat se magií. Jeho Faust se zabýval magií stejným způsobem, jak to dělával historický Faust ze 16.století. Zůstává tím však neuspokojen, protože ona pravá moudrost staré magie již dávno dohasla.

Rudolf Steiner se na své přednášce "Romantická Valpuřina noc" z roku 1917 vyjadřuje o Faustově účasti na sabatu jako o něčem, co nemohl absolvovat fyzicky. Zastává názor, že jeho hmotné tělo zůstalo ležet doma na lůžku, patrně pomazáno mastí, o níž se domnívalo, že pomáhá dosáhnout úplnějšího oddělení "těla astrálního" a "já" od těla fyzického a éterického, a že Faust cestoval astrálně. Vychází tak ze své teorie o devíti článkové bytosti i znalostí praktikující magie. Steiner zastává názor, že všichni účastníci sabatu na něm jsou přítomni pouze svou duší, během spánku, a že v tomto stavu můžeme být v určité fázi duchovního vývoje všichni a vyhledat v astrálu pak duše druhých a setkat se s nimi.
Devět článků lidské bytosti sestává ze tří těl (fyzické, éterické, astrální), tří duší (vědomá, rozumová, cítivá) a poté z duchovního já (manas), životního ducha (buddhi) a Duchovního člověka (átman). Jediný z těchto článků, který můžeme spatřit naším fyzickým zrakem (oční bulvou) je Fyzické tělo, to je již proniknuto tělem éterickým a astrálním. Otevřou-li se určité duševní smysly, které jsou o stupeň vyšší než fyzické smysly, pak zjistíme, že svět kolem nás je proniknut novým světem jevů, který nazýváme astrální úrovní. Právě to se stalo Faustovi, a právě do této úrovně, do tohoto světa cestoval spolu s Mefistofelem a čarodějnicemi během Valpuřiny noci. Při astrálním cestování vždy vycházíme z prožitků ve hmotném světě, protože Tělo astrální je nositelem vnitřních zážitků některé bytosti, našich pocitů a vášní, afektů a bolesti. V této souvislosti Steiner upozorňuje na Goetheho moudrý tah umístit scénu se sabatem až za Markétčinu tragédii. Tento silný emocionální zážitek jej údajně posunul dále, a aby Goethe ukázal onu vlastnost Těla astrálního, vložil zde moment, kdy Faust vidí v mlze Markétčinu postavu a promlouvá k ní. Nikdo jiný ji však nevidí, je to čistě jeho osobní projekce založená na vlastních emocích. Steiner je přesvědčen o vyšším poznání, jež Goethe do veršů Fausta vložil a vnímá jej jako nadčasové dílo, které pochopí správně až další generace po nás.

Markéta Garai
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama