Srpen 2017

Karel Hlaváček II.

14. srpna 2017 v 3:58 | Markéta Garai |  Citace z knih a poznámky
Po pěti letech od prvního přečtení Hlaváčkových Žalmů dozrál čas na to, abych dílo docenila a ty teskné řádky docenila. (První příspěvek o K. H. najdete v archivu 7/2012) Věkem jsem autora za tu dobu i bohužel předběhla. Při spontánním rozhodnutí v knihovně si jeho verše připomenout, jsem netušila, jak moc mi sednou do mého momentálního životního období. A tak už vím, že je třeba si mnohým projít, abychom plně porozumněli jeho náléhavé potřebě se smířit s blízkosti smrti.

XII.
(Karel Hlaváček, Žalmy)

Zas krásný den byl, smutný den,
v zelený přísvit korály zářily rudě,
lesk rybích ok ve tmě fascinoval
a lepkavé chaluhy, jak obrovská kyvadla
zvolna měřily čas…
............................................................
V mrákotách teskné samoty, jsem bolesti své do modliteb vžil,
ve chvílích úzkostí, ztišil se můj horečný tep žil,
ve chvílích posledních, životů tajemství řešily žalmy,
v té chvíli Soumraku, můj věčný požehnal mi.


Žalmy jsou také k přečtení online na wikipedii. Toto vydání však doporučuji přečíst kvůli projevu Václava Tomka, který byl přednesen u hrobu Karla Hlaváčka ve dne jubilejního stého výročí jeho smrti. Je to poutavá řeč shrnující jeho životní příběh a obsahující různé citace z jiných publikací. Znát kontext vzniku Žalmů je pro jejich četbu velmi směrodatné.
Václav Tomek je historik, jemuž vděčíme za skompletování-uspořádání nejen ŽALMŮ, ale i knihy Karel Hlaváček: Krví svého těla, dechem své duše, na kterou se teprve chystám, takže očekávejte v budoucnu ještě další post o Hlaváčkovi.
Jinak toto vydání také obsahuje kresby Karla Hlaváčka, které jsou proloženy mezi jednotlivými části básně.

ÚRYVKY Z ŘEČI VÁCLAVA TOMKA "V mrákotách teskné samoty jsem bolesti své do modliteb vžil":

- "Svým dílem Karel Hlaváček představuje - ve své hluboké a hořké tónině - vzácnou spojitost uměleckého a životního osudu. To dává jeho básnickému a výtvarnému dílu pečeť opravdovosti. Teprve pod tímto zorným úhlem spatřujeme sílu jeho umělecké výpovědi, která mohla a může znovu a znovu rezonovat ve zdánlivě tak odlišných dobách. Jádro této síly vychází z toho, že - jak to sám o sobě Hlaváček příznačně píše - "mluví, co v nervech, to na jazyku, a píše vždy krví svého těla a dechem své...duše."
Obraz o Karlu Hlaváčkovi se splétá z několika pramenů, nejen z pramene poezie a z pramene jeho kreslířského díla, také z úvah a výtvarných kritik, ale i z jeho dopisů, jež provázely jeho krátký život. Těmito prameny k nám prostupuje výpověď o jeho bytí a z nich se transformuje ve tvaru díla. Ale reálná půda těch pramenů jako rub jeho života v chudobě a bídě dává růst vzácným výhonkům a květům subtilního světa, květům citlivé tesknoty, niterného smutku, v nichž vzdoruje brutální realitě, která ho zevšad "svírá, dusí, škrtí", jak se svěřuje v jednom dopise."

- F.V.Krejčí v onom osudném červnu 1898 napsal "...Ten chudičký příbytek, v němž zesnulý někde v koutku se tlačil se svou uměleckou prací; ten otec dělník, líčící jeho konec s rezignací a ulehčením nad tím, že dlouhé a neodvratné to umírání, které rodině proletářské ukládá strašlivá břemena, je skončeno; celé toto ovzduší chudoby, klopoty a škrtivých denních starostí, to všecko odhalovalo mi hlubiny této uhaslé duše výmluvněji, než by to mohla učinit kterákoliv psychologická studie. Cítil jsem tam nad tou rakví, že té chvíle padají všechny masky a eufemismy, jimiž vykrášlujeme veřejnou stránku umění... a cítil jsem, jak se tu přede mnou rozevírá druhý svah, ta stránka, kterou je ono obráceno ke skutečné, holé, neodvratné pravdě života. Pocítil jsem v těch okamžicích celou tu strašlivou fatalitu, již je umění k životu přikováno..."

- "Hlaváčkovo dílo je uměním, jež osciluje mezi marnými touhami a hořkými sny, uměním, které je živeno ostnem skutečnosti, které je ve sváru s ní, ve zlomeném vzdoru vůči ní. V jednom z žalmů oslovuje Boha charakteristickou výtkou: "Jsou v zraku Tvém nejkrasší ráje, jenž vysníti mohli jen k smrti hladovící, které jsi po celý jejich život zraňoval hladem."

- "Ani v úzkostných dnech nezvratné nemoci, hodinách žalmů, v oněch posledních chvílích, kdy žalmy řešily tajemství životů - jak sám Hlaváček o své duchovní situaci píše - není odpoután mimo tento svět. Jako by Bůh byl nyní tím nejbližším, vůči němuž otvírá své nitro."

(autor: Václav Tomek, 1998)