Zápisník mladé pozorovatelky

Můj oblíbený malíř

20. dubna 2011 v 16:36 | Markéta Garai
V Pražských ulicích se často vyskytoval jeden "pouliční umělec", neviděla jsem jej už velmi dlouho, ale doufám, že stále žije. Chtěla bych znát jeho jméno, abych ho mohla oslovit. V minulých letech jsem ho často pozorovala a sbírala o něm různé informace. Dejv mi řikal, že to je starej pražskej narkoman, kterého vídal na Muzeu. Krystýna mi řikala, že s ním jela vlakem a on jí řekl "Byl bych moc rád, kdyby sis sedla jinam". Markéta řikala "Jeho asi 20 obrazů nám visí v kanceláři. Teprve teď mi došlo, že jsou od něj. Koukala jsem na ně a bylo mi řečeno, to jsem koupil od jednoho pouličního umělce tady."
Znám



jeho


osobnost,


aniž

bych

s

ním

promluvila

jediné

slovo.

Vím, jak tráví..

své dny.

Mohlo by to takhle skončit,

ale


znám

každičký

jeho


další

krok.

Vypadá


sice


jako

ubožák,

(něco mu tam upadlo,..
šla jsem se tam potom podívat a

vzala si to)
..., ale peněz má víc než dost.

Řekla bych,

že

dál už se s vámi nechci

dělit o něj. Má jméno.

Jak se vám líbí, že někoho sleduju a fotim tajně? Víte nějaké informace o tomhle člověku? Napište mi je sem, prosím!

Počátky Zápisníku mladé pozorovatelky

18. dubna 2011 v 14:36 | Markéta Garai
Den, kdy jsem tento zápisník založila, bych datovala na podzim roku 2006. Měla jsem velmi silnou potřebu zapisovat si veškeré kuriozity a odpornosti, které se denně naskytují mým smyslům (zejména sluchu a zraku).
V době založení mi to nevydrželo moc dlouho. Zápisník jsem brzy jednoho dne zavřela a uložila mezi spousty popsaných listů, které zahlcovaly můj pokoj. Ale nedávno jsem šla po ulici a potkala se s pocitem, který mi dal jasně najevo, že ten zápisník musím z těch listů zase projednou vyhrabat a psát dál na jeho linkované stránky. Chci vás seznámit s tím, co se v něm zhruba objevuje.



*pravděpodobně říjen 2006*

"No to je pohoršující a nechutné! Seděla jsem v metru na lavičce s Emily na klíně. Přisedne si urousaná starší ženská a začne se cpát studenýma karbanátkama. Udělalo se mi opravdu velice špatně. Ten zápach z karbanátků se linul celým mým okolím. Ženská mlaskala a ládovala se dál. Už jsem se chystala jí říct, jak moc je mi z ní blbě, ale přijelo metro a ona si olízla celou ruku a odešla. Blé, to byl hrozný zážitek."

1.11.2006

Byla jsem svědkem další nechutné podívané. Opět se vše odehrávalo v metru. Nastoupily jsme s Emily do prvního vagónu. Chytla jsem se tyče u dveří, koukala na vás a poslouchala to nejkrásnější album na světě. A v tom odrazu dvěří vidím něco opravdu nechutně vyhlížejícího. Ošklivá malá blondýna žeroucí nechutný hamburger v papíru z konzumního království, z kterého div netekl omastek! Žrala a žrala a na další stanici přistoupil malej usmrkanej buřtík, co se s ní znal. Ta nechutná holka otevřela svá ústa narvaná rozmělněným konzumním šílenstvím a začala mu pravděpodobně něco vykládat. Otočila jsem se, ale v odrazu jsem to stále viděla. Ve chvíli, kde ta buchta ten papír nasáklý omastkem zmuchlala a narvala si ho do kapsy u kalhot, jsem čekala, že už bude mému utrpení konec, ale NEBYL nastal ŠOK! Ta nechutná, ošklivě vypadající a bezcitná buchta šáhla do tý svý kabelky a vytáhla další MCshit výrobek! Blecht! Rozbalila ho a ten smard dovál až ke mě. Narvala si ho do držky a žvejkala to jako kráva, pak jí ten malý fracek něco řekl a ona se začala smát, až jí to málem vypadávalo z držky! Velice znechuceně jsem se na ní otočila a chtěla jí vlepit facku, protože tohle by vážně mělo být trestné! Oba se na mě podívali a zírali. Jakoby jim připadalo uplně běžné jíst, nebo spíše žrát, zbytky střev zvířat z továrny narvané a usmažené v housce, která prošla již několika páry rukou. Lidi jsou vážně nechutný "lidi"! Následující stanice byla mou výstupní, ale tu facku jsem jí dát měla."

*nejspíše v listopadu roku 2006*

"Cestou ze školy chodím okolo autobusového nádraží. Když jsem tudy šla dnes, parta řidičů si vyprávěla historky o tom, jak jim nadávají lidé, kterým ujedou a nemohli se vynasmát. Ale tramvajoví řidiči jsou mnohem milejší. Jednou o sobotě či neděli jsem spolu s Dášou dobíhala tramvaj skoro jednu celou zastávku a hodný pan řidič tramvaje na nás počkal."


V zápisníku jsem pokračovala celá následující léta až do současnosti a začala jsem své zážitky doplňovat ilustračními fotografiemi. Veškeré mé dojmy a mou sbírku vám představím zde, v této kategorii mého blogu.
Mimochodem tento článek vyšel v roce 2008 na mém předešlém blogu. GËM blog byl ovšem pohřben zánikem hostojícího portálu.
 
 

Reklama